Příklad 02

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19.6.1997 sp. zn. 4 T 15/95 byl stěžovatel uznán vinným, že (I) společně se Š. J. a J. P. za použití pohrůžky zastřelením a hrozby násilí proti rodinným příslušníkům přiměl A. V. k sepsání a podepsání dlužního úpisu, jímž se A. V. zavázal zaplatit Š. J. 3 mil. Kč a dát mu do zástavy dva osobní automobily. Dále slíbil, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nebude uhrazen, bude jedno z těchto vozidel odebráno. Tím jmenovaní A. V. přinutili k tomu, že Š. J. zaplatil částku 200 000 Kč. Stěžovatel byl dále uznán vinným, že (II) od J. K. převzal částku 20 000 Kč pod záminkou prodeje osobního automobilu Mercedes Benz (patřícího A. V.), ačkoliv věděl, že není oprávněn toto vozidlo prodat, neboť není jeho vlastníkem a vlastníkem vozidla nebyl zmocněn jím takto nakládat. Tím se stěžovatel dopustil (I) trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1a 2 písm. b), c) a d) trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a (II) trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Za spáchání uvedených trestných činů byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14.1.1998 sp. zn. 10 To 99/97 byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19.6.1997 sp. zn. 4 T 15/95 zrušen ve výroku o vině trestným činem vydírání (bod I výroku rozsudku krajského soudu) a v celém výroku o trestu a stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 a § 235 odst. 1 a 2 písm. b) a c) a odst. 3 trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Za tento trestný čin a za trestný čin podvodu (bod II výroku rozsudku krajského soudu), ohledně něhož zůstal výrok o vině nedotčen, byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců.

Vyberte tvrzení, které vyplývá z uvedeného textu.